Panevropský defétismus
Jestli mě něco v posledních dnech skutečně zaskočilo, nebyl to postup Ruska ani postup Západu, ale všeobecný defétismus, který to všechno provází. Ještě to ani pořádně nezačalo a my už ležíme na lopatkách a plácáme do žíněnky tak vehementně, až se práší. Utápíme se v diskusích, jestli se Putin chová jako Hitler nebo spíš jako Brežněv, nečinně přihlížíme tomu, jak se žralok nažral, a večer při máchání spodního prádla prosíme Boha, ve kterého už ani nevěříme, aby byl dravec sytý. Proč by měl být?
Když jsem v posledních dnech obhajoval svoji tezi, že by USA a NATO měly co nejdříve zasáhnout (všimněte si, že s EU už ani nepočítám), opakovaně jsem slyšel větu "ale to by mohlo vést k válce". Ano, to mohlo.
Mám dojem, že nám s časem někde zmizel fakt, že Rusko není jen vítěz poslední světové války, ale také jeden z jejích původců. Bylo to Rusko, respektive Sovětský svaz, kdo měl pakt s Německem, byl to Sovětský svaz, kdo si hned na počátku ukousl pořádný kus z Polska. To nebyla jen Katyně, to byla otevřená a dobyvačná agrese. A je otázka, kde by se to, nebýt Hitlerovy "chyby", zastavilo. Ale vlastně ani to není začátek. V tédobě už Rusové dávno okupovali Ukrajinu, pobaltské republiky, Bělorusko, Moldávii, Kavkaz. Mám dojem, že nám časem někde zmizel fakt, že Sovětský svaz byl jedinou vítěznou mocností, pro kterou druhá světová válka skončila územním ziskem!
Možná se někdo utěšuje skutečností, že se jen vrací studená válka. Hodně se tenkrát chrastilo zbraněmi, také ta železná opona, ale jinak se vlastně nic moc nedělo. A když jsme teď na té správné straně ... Prdičky naší babičky. Reganovy Spojené státy konce osmdesátých let nemají se současnými Spojenými státy Baraka Obamy mnoho společného. NATO konce osmdesátých let není NATO dneška. Vítězové studené války se nechali ukonejšit svým vítězstvím. A Putin to ví.
Druhá světová válka začala ve Španělsku, třetí možná na Ukrajině. Tehdy se také čekalo. Španělsko, Rakousko, Sudety, pak zbytek Čech a Moravy, Polsko, Alsasko, Lotrinsko, Benelux... Západ se probudil až za Maginotovou linií! A pak se nad Kanálem hrálo o hodiny.
Jsem přesvědčen, že vojska NATO už měla stát na ukrajinských hranicích. Jsem přesvědčen, že už měla být připravena mobilizace. Pokud má být válka, tak raději teď. Než se žralok pořádně nadechne. Než si začne myslet, že je neporazitelný. Mnoho lumpů by nebylo potrestáno, kdyby dokázali přestat. Jenže jak známo, s jídlem roste chuť.
A že na to nemáme? A kdo jiný by měl mít. Ano, možná u toho trochu zhubneme, možná chvíli nebudou plné trubky ropy a plynu, možná pár let nepojedeme v létě k moři. Ale v opačném případě na nás mohou čekat potravinové lístky, bumážka i pro pouhé opuštění regionu a výlet leda tak na Sibiř. Do gulagu! To všechno už tu bylo a někteří si to naštěstí ještě pamatujeme.
Článek vyšel 22. 3. 2014 na serveru Neviditelný pes
Hanuš Velebný
Lze postoj Německa k českým pracovníkům označit jako diskriminaci?
Články Ladislava Jakla popravdě moc nečtu, ale do jeho rozhovoru pro Parlamentní listy (zde) jsem se přeci jen zakousl.
Hanuš Velebný
Jak se díváme na svět
V tomto textu jsem se pokusil ukázat jak různé pohledy mohou být na prakticky totožné věci. Možná budete překvapeni :).
Hanuš Velebný
Poznámka k tradici ničení památek
Tento týden proběhla většinou médií zpráva o zničení antického Belova chrámu v Syrské Palmiře Islámským státem.
Hanuš Velebný
Uprchlíci, zase trochu jinak
Tento příspěvek mne stál dva dni psaní, mazání a přepisování a mé úvahy, jak se postupně rozvíjely, zcela zásadně změnily můj pohled na celou otázku běženců a možnosti jejího řešení.
Hanuš Velebný
Proč si myslím, že je EU mrtvým projektem
Odpověď na tuto otázku je v podstatě jednoduchá. Protože existuje jen velmi, velmi malé množství Evropanů.
Hanuš Velebný
Zapojit se může každý aneb můj příspěvek k Charlie Hebdo :)
No do Paříže to asi nepošlu, ale nevíte někdo jestli ještě vychází Dikobraz??? Byl to jen okamžitý nápad, třeba někoho pobaví.
Hanuš Velebný
Ke článku Jaro Nováka “ŠVÉDSKO: Na cestě do socialistického pekla?”
Když jsem otevřel dnešní číslo Neviditelného psa, vykoukl na mě článek Jaro Nováka “ŠVÉDSKO: Na cestě do socialistického pekla?” Ihned jsem si ho s chutí přečetl.
Hanuš Velebný
Dilema volby aneb kolař na dálnici
Včera večer, když jsem se vracel domů, mne upoutalo v odstatvném pruhu dálnice něco neobvyklého. Nejdříve jsme jsem to považoval za někoho na mopedu, ale pak jsem ke své hrůze poznal, že je to cyklista. Neosvětlený. Tma ještě nebyla, ale začínalo se viditelně smrákat.
Hanuš Velebný
Pravda o Ladovské zimě
Už asi pět generací Čechů je rok co rok terorizováno ladovskou vizí vánoc. Kostel, kopec, sáňkující děti a spousta, spousta sněhu. Už jsem se na to chystal několik let, ale letos jsem to konečně dotáhl a podíval se panu Ladovi na zoubek.
Hanuš Velebný
Úvaha nad mučením vězňů
V posledních dnech byla opět v médiích propírána otázka mučení vězňů vyslýchaných v souvislosti s islámským terorismem. Musím říci, že nejsem příznivcem těchto metod a nejsem ani přesvědčen, že pomocí nich lze zjistit více než běžným výslechem a dalšími vyšetřovacími prostředky. I z velmi blízké minulosti máme dobře zdokumentovány případy, kdy mučení vypověděli zjevné nepravdy i když věděli, že je to může stát život. Milada Horáková, Rudolf Slánský, Artur London, ...
Hanuš Velebný
O umění nudit se
Sedmdesátá léta, svět mého mládí, byla nudná ... tedy tehdy jsem to ještě nevěděl, ale dnes jsem si tím jist. Televize znala jen dva programy, monoskop, přestávky a pořady dynamické jako přímý přenos z poslanecké sněmovny. Nemaje smartphon nemohl jsem cestou do školy, na fotbalový trénink nebo při čekání na kamarády na hřišti ani telefonovat, ani vyřizovat emaily, chatovat na Facebooku nebo hrát Worldcraft. Prostě jsem se nudil. Jen tak jsem seděl a civěl do prázdna.
Hanuš Velebný
Ke krymskému referendu
Glosa k hlasování na krymu, k tomu které proběhlo v separatistických republikách, se ale hodí také.
Hanuš Velebný
Demokracie na cestě do roku 1984
Trochu se za to stydím, ale zásadní Orwellovo dílo 1984 jsem přečetl až dnes. Za totáče jsem se k němu nedostal a pak jsem se k tomu taky nějak nedostal...
Hanuš Velebný
Metanol. Byli potrestáni všichni?
Ve své úvaze bych se chtěl ještě vrátit k metanolové kauze. Vyšetřování pokračuje, padají rozsudky a v případě hlavních viníků i doživotní tresty. S tím nelze než souhlasit, hyenismus lidí, kteří dokáží bezostyšně namíchat a prodat prudký jed, by si zasloužil i trest ještě tvrdší. Já se však ptám, zda jsou vyšetřováni a stíháni skutečně všichni hlavní viníci.
Hanuš Velebný
Celiny
Svoji dnešní úvahu začnu létáním, ačkoli bude vlastně hlavně o zemědělství. Před několika dny jsem letěl z Prahy do Madridu a jako už mnohokrát před tím jsem si všiml jedné věci. Věci, kterou vnímáte nejlépe právě z výšky a která, předpokládám, neunikla ani mnohým z vás.
Hanuš Velebný
Jak jsem opět napsal protestsong
Blížící se čtvrtstoletí od sametové revoluce mne přinutilo k malé osobní rekapitulaci. Mezi jiným jsem si vzpomněl a zabrnkal několik protestsongů, které jsem kdysi coby -náctník napsal a které mne teď zase zavedli do starých časů.
Hanuš Velebný
Tak je to tady aneb dlouhé lkaní nad laparoskopií
Je to asi dva týdny, kdy se poprvé naplnily mé obavy. Do naší nemocnice (raději podotknu, že veterinární) zavolal pán, že chce vykastrovat fenu. Potud nic překvapivého. Jeho podmínkou ale bylo, že to má být provedeno laparoskopicky.
Hanuš Velebný
Bárta versus Nečas aneb O (ne)rovnosti v pohledu na věc
Byl jsem nedávno na velmi zajímavém diskusním večeru pořádaném Klubem na obranu demokracie a TOPAZem v Michnově paláci. Renomovaní odborníci z řad komentátorů, publicistů a politologů zde rozebírali poslední vývoj na naší politické scéně a analyzovali jeho příčiny. Diskutovalo se, argumentovalo, dávaly se příklady. Mnozí viděli počátek v kauze Nečas, jiní ve volbě prezidenta, někdo už v době pádu vlády premiéra Topolánka. Jelikož jsem v celé té rekonstrukci sešupu české demokracie postrádal dle mého názoru významnou epizodu ohledně soudu s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou, přítomných jsem se na ni dotázal.
Hanuš Velebný
Jak je to s pamětí národa
Začnu příhodou z počátku léta 1997. Byl jsem si nakoupit ve svých oblíbených potravinách, malém sympatickém krámku na nároží nedaleko mého tehdejšího pracoviště. Bylo krátce po první letní buřině, která nám na chvíli vyhodila elektriku. Náhlý odchod proudu ze sítě bohužel nesvědčil kasám, které nechtěly několik minut naskočit, a vytvořila se tak před nimi krátká fronta. Dodneška jsem nezapomněl, co jsem si v ní, coby nezúčastněný divák, vyslechl.
Hanuš Velebný
Ostuda národa aneb jak si vážíme svých hrdinů
Jedním ze způsobů jak může národ ocenit své hrdiny je, že po nich pojmenuje ulice svých měst. Článek jsem napsal už před několika lety, ale myslím, že dnes je aktuálnější než tehdy.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 23
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 460x