Jak jsem opět napsal protestsong
Otevřel jsem si víno, hrábl do strun, a tak zas po mnoha létech létaly nad Ruzyní Iljušiny, komunisti se holedbali neexistujícími úspěchy na stranickém sjezdu a naše svoboda byla svázána ostnatým drátem.
Jak jsem se tak probíral vzpomínkami (a propíjel tím vínem), začalo mi být líto, že ty songy už dnes vlastně nikoho nezajímají a, zbaveny příchuti zakázaného, ani vlastně moc zajímat nemohou.
A pak mi v hlavě bleskla myšlenka. Proč vlastně něco zase nenapsat. Témat by bylo až běda. Že to bez vůně nebezpečí z možného trestu nebude ono. Možná, ale však v tom devětaosmdesátém už taky šlo v celku o prd.
Zabrnkal jsem základ sloky, zakotvil námět, nastínil refrén. „Vladimír, Vladimír ...“ Najednou to bylo zpěvné, vtipné a i celkem úderné. Hmm. Teď u to musím napsat, toho by byla škoda. Naškrábal jsem ještě pár slok, tuhle přehodil jinam, tuhle zahodil úplně a za chvíli už to začínalo působit poměrně celistvým dojmem. Naposledy jsem si ji zabroukal a šel jsem spát.
Ráno jak známo moudřejší večera. Proto jsem k počmáranému papíru nesedal s velkým očekáváním. A kupodivu se mi to stále ještě zdálo poměrně trefné, vtipné. Ještě jsem něco proškrtal, jednu sloku připsal, pár slov upravil a pak si to dva dni broukal, aby si to sedlo.
Problém, že už toho dneska u táboráků nenasedím tolik co dřív, mi pomohl nahraditinternet. Zavřel jsem se v šatně, která má nejmenší hal z celého bytu, a dvě hodiny týral hlasivky, ruce a ukulele dokud se mi nepodařilo nahrát jednu verzi jakž takž bez breptů, přehmatů či jiných nedokonalostí. Pak upravit pár fotek, udělat primitivní klip a šup s tím na YouTube. (Koho by to zajímalo, video k dispozici zde)
Hned v noci jsem obeslal známé a napjatě čekal na jejich reakce. Začaly chodit hned od časného rána. Většina se vyjádřila příznivě. Že jsem se zbláznil nebo abych šel k šípku, mi nenapsal nikdo.
A tím jsem se poněkud klopotně dopracoval k hlavní myšlence celé stati. Myslím, že Češi jsou národ zpěvný a písničkářství zde má velmi silnou tradici. Díky autorům jako Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Jaromír Nohavica, Pavel Dobeš, Vladimír Merta, Jiří Dědeček a další a další máme i silnou tradici písně angažované. (Doufám, že komunistická pachuť tohoto spojení už vyčpěla.) Přesto se v současné tvorbě s tradičním protestsongem prakticky nepotkáte. Z Googlu na mne vypadla pouze písnička Protestsong od Daniela Landy, u které jsem asi ani úplně nepochopil, proti čemu že to vlastně protestuje, a kolegové v práci mi připomněli píseň “Za co pane Bože za co…” od Tomáše Kluse.
Na první pohled se zdá, že demokracie angažované tvorbě nenahrává, když se vlastně může mluvit a zpívat prakticky o čemkoli. Jenže pak by nevznikla výjimečně silná a silně angažovaná písničkářská generace v mekce demokracie - Spojených státech. Lidé jako Joan Baez či Bob Dylan žili svobodně ve svobodné zemi, a přesto měli potřebu se ve své tvorbě věnovat politickým tématům.
Na internetu i v tištěné literatuře je mnoho míst, kde se dostaneme ke kvalitním a skutečně nezávislým informacím. Ze svého okolí mám však pocit, že je ve skutečnosti čte jen malé procento lidí. Letargickou většinu to prostě nezajímá. Píseň je tak jednou z cest, jak přijatelnou formou šířit myšlenky, které se jinak v masmédiích neobjevují. Stačí vzbudit zájem, sdělit, že jsou lidé, kteří si myslí i něco jiného a přitom to nejsou teroristé ani squoteři. Tak hoši od strun, je čas zase zvednou bojovou zástavu.
Publikováno 10. 10. 2014 na serveru Neviditelný pes
Hanuš Velebný
Lze postoj Německa k českým pracovníkům označit jako diskriminaci?
Články Ladislava Jakla popravdě moc nečtu, ale do jeho rozhovoru pro Parlamentní listy (zde) jsem se přeci jen zakousl.
Hanuš Velebný
Jak se díváme na svět
V tomto textu jsem se pokusil ukázat jak různé pohledy mohou být na prakticky totožné věci. Možná budete překvapeni :).
Hanuš Velebný
Poznámka k tradici ničení památek
Tento týden proběhla většinou médií zpráva o zničení antického Belova chrámu v Syrské Palmiře Islámským státem.
Hanuš Velebný
Uprchlíci, zase trochu jinak
Tento příspěvek mne stál dva dni psaní, mazání a přepisování a mé úvahy, jak se postupně rozvíjely, zcela zásadně změnily můj pohled na celou otázku běženců a možnosti jejího řešení.
Hanuš Velebný
Proč si myslím, že je EU mrtvým projektem
Odpověď na tuto otázku je v podstatě jednoduchá. Protože existuje jen velmi, velmi malé množství Evropanů.
Hanuš Velebný
Zapojit se může každý aneb můj příspěvek k Charlie Hebdo :)
No do Paříže to asi nepošlu, ale nevíte někdo jestli ještě vychází Dikobraz??? Byl to jen okamžitý nápad, třeba někoho pobaví.
Hanuš Velebný
Ke článku Jaro Nováka “ŠVÉDSKO: Na cestě do socialistického pekla?”
Když jsem otevřel dnešní číslo Neviditelného psa, vykoukl na mě článek Jaro Nováka “ŠVÉDSKO: Na cestě do socialistického pekla?” Ihned jsem si ho s chutí přečetl.
Hanuš Velebný
Dilema volby aneb kolař na dálnici
Včera večer, když jsem se vracel domů, mne upoutalo v odstatvném pruhu dálnice něco neobvyklého. Nejdříve jsme jsem to považoval za někoho na mopedu, ale pak jsem ke své hrůze poznal, že je to cyklista. Neosvětlený. Tma ještě nebyla, ale začínalo se viditelně smrákat.
Hanuš Velebný
Pravda o Ladovské zimě
Už asi pět generací Čechů je rok co rok terorizováno ladovskou vizí vánoc. Kostel, kopec, sáňkující děti a spousta, spousta sněhu. Už jsem se na to chystal několik let, ale letos jsem to konečně dotáhl a podíval se panu Ladovi na zoubek.
Hanuš Velebný
Úvaha nad mučením vězňů
V posledních dnech byla opět v médiích propírána otázka mučení vězňů vyslýchaných v souvislosti s islámským terorismem. Musím říci, že nejsem příznivcem těchto metod a nejsem ani přesvědčen, že pomocí nich lze zjistit více než běžným výslechem a dalšími vyšetřovacími prostředky. I z velmi blízké minulosti máme dobře zdokumentovány případy, kdy mučení vypověděli zjevné nepravdy i když věděli, že je to může stát život. Milada Horáková, Rudolf Slánský, Artur London, ...
Hanuš Velebný
O umění nudit se
Sedmdesátá léta, svět mého mládí, byla nudná ... tedy tehdy jsem to ještě nevěděl, ale dnes jsem si tím jist. Televize znala jen dva programy, monoskop, přestávky a pořady dynamické jako přímý přenos z poslanecké sněmovny. Nemaje smartphon nemohl jsem cestou do školy, na fotbalový trénink nebo při čekání na kamarády na hřišti ani telefonovat, ani vyřizovat emaily, chatovat na Facebooku nebo hrát Worldcraft. Prostě jsem se nudil. Jen tak jsem seděl a civěl do prázdna.
Hanuš Velebný
Panevropský defétismus
Článek napsaný v době těsně po ruské anexi Krymu. I po půl roce si myslím, že je stále aktuální.
Hanuš Velebný
Ke krymskému referendu
Glosa k hlasování na krymu, k tomu které proběhlo v separatistických republikách, se ale hodí také.
Hanuš Velebný
Demokracie na cestě do roku 1984
Trochu se za to stydím, ale zásadní Orwellovo dílo 1984 jsem přečetl až dnes. Za totáče jsem se k němu nedostal a pak jsem se k tomu taky nějak nedostal...
Hanuš Velebný
Metanol. Byli potrestáni všichni?
Ve své úvaze bych se chtěl ještě vrátit k metanolové kauze. Vyšetřování pokračuje, padají rozsudky a v případě hlavních viníků i doživotní tresty. S tím nelze než souhlasit, hyenismus lidí, kteří dokáží bezostyšně namíchat a prodat prudký jed, by si zasloužil i trest ještě tvrdší. Já se však ptám, zda jsou vyšetřováni a stíháni skutečně všichni hlavní viníci.
Hanuš Velebný
Celiny
Svoji dnešní úvahu začnu létáním, ačkoli bude vlastně hlavně o zemědělství. Před několika dny jsem letěl z Prahy do Madridu a jako už mnohokrát před tím jsem si všiml jedné věci. Věci, kterou vnímáte nejlépe právě z výšky a která, předpokládám, neunikla ani mnohým z vás.
Hanuš Velebný
Tak je to tady aneb dlouhé lkaní nad laparoskopií
Je to asi dva týdny, kdy se poprvé naplnily mé obavy. Do naší nemocnice (raději podotknu, že veterinární) zavolal pán, že chce vykastrovat fenu. Potud nic překvapivého. Jeho podmínkou ale bylo, že to má být provedeno laparoskopicky.
Hanuš Velebný
Bárta versus Nečas aneb O (ne)rovnosti v pohledu na věc
Byl jsem nedávno na velmi zajímavém diskusním večeru pořádaném Klubem na obranu demokracie a TOPAZem v Michnově paláci. Renomovaní odborníci z řad komentátorů, publicistů a politologů zde rozebírali poslední vývoj na naší politické scéně a analyzovali jeho příčiny. Diskutovalo se, argumentovalo, dávaly se příklady. Mnozí viděli počátek v kauze Nečas, jiní ve volbě prezidenta, někdo už v době pádu vlády premiéra Topolánka. Jelikož jsem v celé té rekonstrukci sešupu české demokracie postrádal dle mého názoru významnou epizodu ohledně soudu s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou, přítomných jsem se na ni dotázal.
Hanuš Velebný
Jak je to s pamětí národa
Začnu příhodou z počátku léta 1997. Byl jsem si nakoupit ve svých oblíbených potravinách, malém sympatickém krámku na nároží nedaleko mého tehdejšího pracoviště. Bylo krátce po první letní buřině, která nám na chvíli vyhodila elektriku. Náhlý odchod proudu ze sítě bohužel nesvědčil kasám, které nechtěly několik minut naskočit, a vytvořila se tak před nimi krátká fronta. Dodneška jsem nezapomněl, co jsem si v ní, coby nezúčastněný divák, vyslechl.
Hanuš Velebný
Ostuda národa aneb jak si vážíme svých hrdinů
Jedním ze způsobů jak může národ ocenit své hrdiny je, že po nich pojmenuje ulice svých měst. Článek jsem napsal už před několika lety, ale myslím, že dnes je aktuálnější než tehdy.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 23
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 460x