Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dilema volby aneb kolař na dálnici

22. 01. 2015 11:45:32
Včera večer, když jsem se vracel domů, mne upoutalo v odstatvném pruhu dálnice něco neobvyklého. Nejdříve jsme jsem to považoval za někoho na mopedu, ale pak jsem ke své hrůze poznal, že je to cyklista. Neosvětlený. Tma ještě nebyla, ale začínalo se viditelně smrákat.

V první vlně jsem na něj chtěl zatroubit, co jako blbne, ale pak ve mě převážil pocit, že mi do toho vlastě nic není. Ovšem červíček pochyb dál hlodal. Mé odpovědnější já došlo k závěru, že by bylo velmi vhodné zavolat na policajty, ať si ho tam vyzvednou, dřív, než ho přehlédně nějaký dobrák co přejíždí odstavným pruhem. Rychle jsem mrknul na kterém jsem kilometru a sáhnul po telefonu. Asi vás nepřekvapí, že jsem nikam nezavolal.

Zhruba dva kilometry jsem vnitřně bojoval mezi představou rozmašírovaného nebožáka a představou stejného nebožáka, jak je ve spárech policistů nakládán do auta a odvážen na stanici. Mezi tím se mi ještě občas mihl obrázek znuděných polisitů mávajících rukou nad tím, proč jim kvůli takové blbině někdo volá nebo naopak naštvaných, že musí někam jet ...

Nakonec jsem došel k tomu, že napíšu článek. Cyklistu sice nezachrání, ale snad alespoň trochu uleví mému svědomí. (Mimochodem ve zprávách nic nebylo, tak to asi přežil.)

Je hrozné, jaký marasmus naším národem cloumá. Brit nebo Němec by neváhali ani minutu a policii zavolali, tak proč ne já? Protože jsem byl celé mládí vychováván, že bonzovat se nemá! Doma, od spolužáků, od kamarádů, všude. Bylo lhostejné jestli někdo dělal něco špatného nebo nebezpečného, to je přeci jen jeho věc. Ať si na to příslušné orgány přijdou sami.

Vždycky jsem byl přesvědčen, že se jedná o přežitek komunistické výchovy, kde každý žil ve své ulitě a jednání s komunistickým aparátem mohlo vždycky skončit katastrofou. Pokud je to pravda, pak jsme už měli dost času se z toho vyhrabat. Nebo ne?

Vnitřně jsem si jist, že bylo správné s tím cyklistou něco udělat. Blok který mám uložen někde hluboko v mozku jsem ale nezlomil. A teď jak z toho ven ...

Autor: Hanuš Velebný | čtvrtek 22.1.2015 11:45 | karma článku: 15.12 | přečteno: 884x


Další články blogera

Hanuš Velebný

Lze postoj Německa k českým pracovníkům označit jako diskriminaci?

Články Ladislava Jakla popravdě moc nečtu, ale do jeho rozhovoru pro Parlamentní listy (zde) jsem se přeci jen zakousl.

27.2.2016 v 0:00 | Karma článku: 12.20 | Přečteno: 201 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Helena Sasová

Příspěvek na péči pro děti s celiakií

Je člověk, který má celiakii, zdravotně postižený? Ano. Definice zdravotního postižení ale není jednotná a pro různé účely se liší.

20.7.2018 v 17:54 | Karma článku: 5.77 | Přečteno: 99 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Manželské toccaty a fugy: Miláčku, nevíš kde mám...?

Stejná jistota, že Země rotuje okolo Slunce si nezadá s tou, že tuto větu slyšel každý muž a každá žena, který žije aspoň jeden den v páru. Její význam je však mnohovrstevný.

20.7.2018 v 17:53 | Karma článku: 13.72 | Přečteno: 200 | Diskuse

Karel Trčálek

Novodobí otrokáři z „Žít Brno“ chtějí zaplavit Brno imigranty. Slušní lidé, nedejte se!

Hnutí „Žít Brno“ volá po přijímání migrantů do Česka a už přicházejí reakce. O slovo se hlásí mimo jiné uskupení „Slušní lidé“, které bylo Ministerstvem vnitra ČR označeno za extremistické

20.7.2018 v 17:10 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 349 | Diskuse

Michal Orság

Jedničky dávám jen výjimečně

Na můj vkus až moc často potkávám učitele, kteří mi říkají, že jedničky dávají jen výjimečně a za odměnu.

20.7.2018 v 15:52 | Karma článku: 8.18 | Přečteno: 341 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - O svobodě a zlodějině

Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.

20.7.2018 v 13:30 | Karma článku: 9.73 | Přečteno: 243 | Diskuse
Počet článků 23 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 455
Kdo jsem? To vlastně sám hledám. Možná to dříve najdete vy v mých článcích.




Najdete na iDNES.cz