Ke krymskému referendu
Začnu příběhem z dětství. Vidím to jako dneska. Bylo chladné sobotní dopoledne. Lehce rozmrzelý otec mne vtáhl do reálsocialisticky vyzdobené železobetonové nálevny Astra na okraji náměstíčka vytvořeného mezi paneláky. Prošel podél řady stolů pokrytých bílými ubrusy k cedulce T-Ž. Postarší otylá paní v bílé plisované blůze zalistovala v jeho občance, nahlédla do seznamu před sebou, cosi zaškrtla, a káravě pronesla: "No už na tebe čekáme soudruhu, proč tak pozdě? Tady u mě jsi úplně poslední!"
Otec sklopil zrak, zamumlal cosi o nedostatku času a převzal od úřednice nějaký papír. Pak se otočil, vhodil ho do urny a než jsem stačil položit první všetečnou otázku, vytáhl mě proskleným zádveřím ven.
Tam už jsem se chopil iniciativy:
"A koho jsi volil?"
"Nevím."
"A proč jsi nešel za tu zástěnu?"
"Jo, to by mě hnali!"
"A to jsi tam nemusel někoho vybrat?"
"Ne, tam je jen jedna možnost."
"A kdo tam teda byl?"
"Nevim."
"Ale co se tam tedy volí?"
"Nic."
"A proč tam teda chodíš?"
"Protože musim a buď už zticha, ještě tě někdo uslyší."
Za dva dna pak psali v Rudém právu, že Komunistická strana Československa získala ve volbách 99,8 % všech hlasů.
Druhý příběh je spíše anekdotou, ale výborně se sem hodí. Jeden Čech se v doběnormalizace dostal do Anglie. Během pobytu se setkal s nějakým váženým Angličanem a dlouze mu vyprávěl o tom, co se u nás děje. Po nějakém čase se Angličan zatvářil ustaraně, zabafal z dýmky a optal se:
"Hmm... a hovořil jste o tom se svým poslancem?"
Některé články a komentáře či poznámky, které jsem v poslední době četl, mne jen utvrdily, jak rychle se v téhle republice zapomíná a jak rychle se z nás stali "Angličané". Pokud někdo tvrdí, že si občané Krymu prostě jen zvolili, kde chtějí žít, a my ostatní to musíme respektovat, připadá mi, že autor takových slov buď spadl z Marsu, nebo se narodil hluboko po roce 1989 a nebo si nevidí ani na špičku nosu.
Jistě, je možné, že se ruská menšina na Krymu skutečně cítila v ohrožení. Pak ale nevidím důvod, proč nevyvolala referendum sama. OK, nebudu se tvářit, že věřím, že by takové referendum nemohlo být manipulováno že strany Ukrajinců. Pak ale mohlo Ruskona mezinárodním poli prosadit, aby taková volba proběhla pod dozorem OSN, třeba i s významnou účastí pozorovatelů z Ruska. Pokud ovšem Rusko Krym nejprve vojensky obsadilo, pak teprve uspořádalo referendum a navíc ještě zabránilo vstupu mezinárodních pozorovatelů, prostě se nemohu zbavit podezření, že se jednalo o stejnou frašku, jakou importovalo k nám po únoru 1948.
Článek vyšel 29. 3. 2014 na serveru Neviditelný pes
Hanuš Velebný
Lze postoj Německa k českým pracovníkům označit jako diskriminaci?
Články Ladislava Jakla popravdě moc nečtu, ale do jeho rozhovoru pro Parlamentní listy (zde) jsem se přeci jen zakousl.
Hanuš Velebný
Jak se díváme na svět
V tomto textu jsem se pokusil ukázat jak různé pohledy mohou být na prakticky totožné věci. Možná budete překvapeni :).
Hanuš Velebný
Poznámka k tradici ničení památek
Tento týden proběhla většinou médií zpráva o zničení antického Belova chrámu v Syrské Palmiře Islámským státem.
Hanuš Velebný
Uprchlíci, zase trochu jinak
Tento příspěvek mne stál dva dni psaní, mazání a přepisování a mé úvahy, jak se postupně rozvíjely, zcela zásadně změnily můj pohled na celou otázku běženců a možnosti jejího řešení.
Hanuš Velebný
Proč si myslím, že je EU mrtvým projektem
Odpověď na tuto otázku je v podstatě jednoduchá. Protože existuje jen velmi, velmi malé množství Evropanů.
Hanuš Velebný
Zapojit se může každý aneb můj příspěvek k Charlie Hebdo :)
No do Paříže to asi nepošlu, ale nevíte někdo jestli ještě vychází Dikobraz??? Byl to jen okamžitý nápad, třeba někoho pobaví.
Hanuš Velebný
Ke článku Jaro Nováka “ŠVÉDSKO: Na cestě do socialistického pekla?”
Když jsem otevřel dnešní číslo Neviditelného psa, vykoukl na mě článek Jaro Nováka “ŠVÉDSKO: Na cestě do socialistického pekla?” Ihned jsem si ho s chutí přečetl.
Hanuš Velebný
Dilema volby aneb kolař na dálnici
Včera večer, když jsem se vracel domů, mne upoutalo v odstatvném pruhu dálnice něco neobvyklého. Nejdříve jsme jsem to považoval za někoho na mopedu, ale pak jsem ke své hrůze poznal, že je to cyklista. Neosvětlený. Tma ještě nebyla, ale začínalo se viditelně smrákat.
Hanuš Velebný
Pravda o Ladovské zimě
Už asi pět generací Čechů je rok co rok terorizováno ladovskou vizí vánoc. Kostel, kopec, sáňkující děti a spousta, spousta sněhu. Už jsem se na to chystal několik let, ale letos jsem to konečně dotáhl a podíval se panu Ladovi na zoubek.
Hanuš Velebný
Úvaha nad mučením vězňů
V posledních dnech byla opět v médiích propírána otázka mučení vězňů vyslýchaných v souvislosti s islámským terorismem. Musím říci, že nejsem příznivcem těchto metod a nejsem ani přesvědčen, že pomocí nich lze zjistit více než běžným výslechem a dalšími vyšetřovacími prostředky. I z velmi blízké minulosti máme dobře zdokumentovány případy, kdy mučení vypověděli zjevné nepravdy i když věděli, že je to může stát život. Milada Horáková, Rudolf Slánský, Artur London, ...
Hanuš Velebný
O umění nudit se
Sedmdesátá léta, svět mého mládí, byla nudná ... tedy tehdy jsem to ještě nevěděl, ale dnes jsem si tím jist. Televize znala jen dva programy, monoskop, přestávky a pořady dynamické jako přímý přenos z poslanecké sněmovny. Nemaje smartphon nemohl jsem cestou do školy, na fotbalový trénink nebo při čekání na kamarády na hřišti ani telefonovat, ani vyřizovat emaily, chatovat na Facebooku nebo hrát Worldcraft. Prostě jsem se nudil. Jen tak jsem seděl a civěl do prázdna.
Hanuš Velebný
Panevropský defétismus
Článek napsaný v době těsně po ruské anexi Krymu. I po půl roce si myslím, že je stále aktuální.
Hanuš Velebný
Demokracie na cestě do roku 1984
Trochu se za to stydím, ale zásadní Orwellovo dílo 1984 jsem přečetl až dnes. Za totáče jsem se k němu nedostal a pak jsem se k tomu taky nějak nedostal...
Hanuš Velebný
Metanol. Byli potrestáni všichni?
Ve své úvaze bych se chtěl ještě vrátit k metanolové kauze. Vyšetřování pokračuje, padají rozsudky a v případě hlavních viníků i doživotní tresty. S tím nelze než souhlasit, hyenismus lidí, kteří dokáží bezostyšně namíchat a prodat prudký jed, by si zasloužil i trest ještě tvrdší. Já se však ptám, zda jsou vyšetřováni a stíháni skutečně všichni hlavní viníci.
Hanuš Velebný
Celiny
Svoji dnešní úvahu začnu létáním, ačkoli bude vlastně hlavně o zemědělství. Před několika dny jsem letěl z Prahy do Madridu a jako už mnohokrát před tím jsem si všiml jedné věci. Věci, kterou vnímáte nejlépe právě z výšky a která, předpokládám, neunikla ani mnohým z vás.
Hanuš Velebný
Jak jsem opět napsal protestsong
Blížící se čtvrtstoletí od sametové revoluce mne přinutilo k malé osobní rekapitulaci. Mezi jiným jsem si vzpomněl a zabrnkal několik protestsongů, které jsem kdysi coby -náctník napsal a které mne teď zase zavedli do starých časů.
Hanuš Velebný
Tak je to tady aneb dlouhé lkaní nad laparoskopií
Je to asi dva týdny, kdy se poprvé naplnily mé obavy. Do naší nemocnice (raději podotknu, že veterinární) zavolal pán, že chce vykastrovat fenu. Potud nic překvapivého. Jeho podmínkou ale bylo, že to má být provedeno laparoskopicky.
Hanuš Velebný
Bárta versus Nečas aneb O (ne)rovnosti v pohledu na věc
Byl jsem nedávno na velmi zajímavém diskusním večeru pořádaném Klubem na obranu demokracie a TOPAZem v Michnově paláci. Renomovaní odborníci z řad komentátorů, publicistů a politologů zde rozebírali poslední vývoj na naší politické scéně a analyzovali jeho příčiny. Diskutovalo se, argumentovalo, dávaly se příklady. Mnozí viděli počátek v kauze Nečas, jiní ve volbě prezidenta, někdo už v době pádu vlády premiéra Topolánka. Jelikož jsem v celé té rekonstrukci sešupu české demokracie postrádal dle mého názoru významnou epizodu ohledně soudu s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou, přítomných jsem se na ni dotázal.
Hanuš Velebný
Jak je to s pamětí národa
Začnu příhodou z počátku léta 1997. Byl jsem si nakoupit ve svých oblíbených potravinách, malém sympatickém krámku na nároží nedaleko mého tehdejšího pracoviště. Bylo krátce po první letní buřině, která nám na chvíli vyhodila elektriku. Náhlý odchod proudu ze sítě bohužel nesvědčil kasám, které nechtěly několik minut naskočit, a vytvořila se tak před nimi krátká fronta. Dodneška jsem nezapomněl, co jsem si v ní, coby nezúčastněný divák, vyslechl.
Hanuš Velebný
Ostuda národa aneb jak si vážíme svých hrdinů
Jedním ze způsobů jak může národ ocenit své hrdiny je, že po nich pojmenuje ulice svých měst. Článek jsem napsal už před několika lety, ale myslím, že dnes je aktuálnější než tehdy.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 23
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 460x